Kostel sv. Václava v Děčíně-Rozbělesích

„kostel uprostřed továren“

Historie kostela

Rozběleský kostel patří mezi nejvýznamnější sakrální stavby na Děčínsku, a to nejen proto, že je spjat se jménem prvořadého barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera (1689–1751). Spolu s protilehlou farou jsou dnes jedinými pozůstatky v podstatě zaniklé osady Rozbělesy, jíž pohltilo průmyslové předměstí Děčína. Oba objekty se staly doslova součástí výrobních prostor jedné z továren. Přitom právě Rozbělesy byly již ve středověku farním centrem rozsáhlé oblasti zaujímající celou levobřežní část dnešního Děčína a jeho okolí až ke hranicím s Německem. Od roku 1515, za držení děčínského panství saskými Salhauseny a Bünauskými, byly farnosti obsazovány protestantskými duchovními. Po bitvě na Bílé hoře zakoupil panství roku 1628 císařský hofmistr Kryštof Šimon Thun (1582–1635) a farnosti se vrátily pod správu katolických duchovních. Kvůli poválečným okolnostem a nedostatku kněží však byla rozběleská farnost roku 1686 přičleněna k Děčínu. Roku 1702 ale salcburský arcibiskup Jan Arnošt Thun-Hohenstein (1643–1709) děčínskou farnost povýšil na děkanství a filiální Rozbělesy opět na samostatnou farnost. Veliké území spravované z Rozběles čítalo na dvacítku vesnic a tvořilo tak z maličké avšak strategicky posazené osady na břehu Labe (s pouhými šesti usedlostmi) velkou farní obec. Její duchovní život v 18. století nabral úctyhodných rozměrů především za působení faráře Franze Johanna Zinckeho (1687–1737). Nejenže již krátce po svém příchodu založil náboženské bratrstvo – Nové rytířstvo, které mělo na starosti konání poutí, slavností a dobročinnost, ale během let 1722–1728 vybudoval nové poutní místo s kaplí sv. Jana Nepomuckého v nedalekém Chrástu. Především jeho úsilí vděčí Rozbělesy za svou dominantu – barokní kostel sv. Václava.

Stavba svatováclavského chrámu nahradila původní středověký kostel, doložený poprvé v roce 1352 a zřejmě v roce 1579 přestavovaný, který se na počátku 18. století nacházel v natolik špatném stavu, že nutně vyžadoval zásadní přestavbu či nahrazení novým objektem. Základní kámen k novému kostelu položil v lednu 1732 čerstvý držitel děčínského panství Jan Josef hrabě Thun-Hohenstein (1711–1788). Měl jím naplnit příslib daný rozběleským farníkům a jejich faráři Zinckemu ještě za časů svého strýce hraběte Jana Arnošta (1694–1717), který slib kvůli své předčasné smrti již vyplnit nestačil. Ačkoli byly přípravné práce zahájeny už o dva roky dříve, trvaly jen do konce roku 1732, kdy byly nepochybně pro nedostatek peněz zastaveny.
Dříve než kostel pak byla v letech 1746-1751 postavena nová fara. Jednoduchý patrový objekt se středním půdním polopatrem pohledově orientovaným k jižnímu průčelí nového kostela. Fara je první stavbou, u níž se s jistotou setkáváme se jménem Jana Václava Kosche (1718–1798), hraběcího thunovského zednického mistra, stavitele v Děčíně a severních Čechách.
Ani po dokončení fary se však ke stavbě nového kostela nepřikročilo, ačkoliv stav starého sakrálního objektu se dále zhoršoval. Ani nový rozběleský farář Johann Friedrich Euchert přes své usilovné naléhání u hraběte nebyl úspěšný. Teprve na jaře roku 1764 přesvědčil hraběte Thuna díky příslibu pomoci farníků při stavbě. Práce vedl zednický mistr Kosch, který na základě rozhodnutí donátora podstatně přepracoval původní Dientzenhoferovy plány, což se projevilo především ve zmenšení půdorysu lodi vynecháním bočních kaplí. V roce 1769 stavební činnost zřejmě opět z finančních důvodů ustala. Stavba byla dokončena až ve třetí etapě v letech 1781–1783, přičemž některé práce byly provedeny ještě v roce 1784. Na svátek sv. Václava 28. září 1783 kostel slavnostně vysvětil děčínský děkan Karl Pompe (1779–1809). Až do této doby sloužil starý rozběleský kostel. Zbořen byl zřejmě teprve v roce 1788. Zařizování interiéru nového kostela vyvrcholilo roku 1795, kdy mu nový držitel panství hrabě Václav Josef Thun (1737–1796) daroval kvalitní hlavní oltář a malý mariánský oltářík, jež byly předtím v zámecké kapli děčínského zámku, dále hodiny ze zámecké věže a varhany z děčínského kostela sv. Kříže. Poslední výraznější prací bylo dotvoření hlavního průčelí. Portál byl opatřen nápisem „DEO OMNIPOTENTI“.
Roku 1908 opravila podmokelská stavitelská firma Putz & Weber vnějšek kostela. Tehdy vznikly i novobarokní vikýře členící plochu střech. V letech 1936–1938 byly v duchu doby obnoveny vnější fasády kostela a jednobarevně vymalován také interiér.
V roce 1942 byly zrekvírovány dva z trojice zvonů pořízených v roce 1923 jako náhrada za zvony zabavené v první světové válce. Po roce 1945 a zvláště po komunistickém puči 1948 začalo být stále zjevnější, že kostel uprostřed továren nebude moci obstát nově nastoleným poměrům. Předehrou k postupné devastaci kostela byla likvidace přiléhajícího farního hřbitova plánovaná od roku 1950. Zrušen byl výnosem Okresního národního výboru v Děčíně v roce 1952, na jeho místě začaly pozvolna vyrůstat nové tovární haly národního podniku Kovohutě. Kostel přestal sloužit svému účelu na konci 50. let, kdy začal být využíván např. jako skladiště forem pro nedalekou čokoládovnu Diana. Jeho vybavení bylo z části zničeno a zčásti přestěhováno do kostela v Bělé a na faru v Podmoklech. V roce 1965 projevila sousední továrna Kovohutě zájem o odkoupení farních pozemků. Do jednání však vstoupily tehdejší komunistické orgány a rozhodly o jejich vyvlastnění. Tím zanikla poslední část zrušeného hřbitova. Zachováno zůstalo jen několik poničených náhrobníků u zdi kostela, nejstarší z roku 1613.
Rozšiřování výrobních provozů však měl ustoupit i kostel samotný. Jen díky nezlomnému úsilí památkářů, jimž se v roce 1966 podařilo prosadit zápis kostela na seznam kulturních památek, se tomu povedlo zabránit. Zlomovým momentem však byla 70. léta a začátek 80. let 20. století, kdy při jednáních o záchraně stavby v havarijním stavu, požadoval stavební odbor Okresního národního výboru v Děčíně odbourání věží, „aby stavba nepůsobila jako kostel“. Bez této úpravy neměly být jakékoliv práce povoleny. V květnu 1977, na základě usnesení okresní komise památkové péče, zahájil odbor kultury ONV řízení, které mělo vést ke stržení kostela, neboť se prý jedná o památku II. kategorie. Aniž by odbor čekal na souhlas biskupství, začal již zajišťovat potřebnou fotodokumentaci...
Stavba nakonec továrním halám ustupovat nemusela a přečkala do dnešních dnů. Těžce poškozena však byla konstrukce krovu a zejména obnovovaná kupole, jež se spolu s kruchtou nad vchodem částečně zřítila.

Obnova kostela

Po roce 1989 měl kostel projít rozsáhlou obnovou. Slibný začátek však následovala celá řada nevhodných postupů a pochybení jak u prováděcích firem tak u stavebního dozoru. Vleklá oprava střechy způsobila další zbytečné zatékání do interiéru, stržena byla velká část zřícené klenby a kruchty, na krov, který nebyl ušetřen nepatřičných zásahů, nepovedeně položena nová krytina. Nedostalo se na výměnu oplechování, ani na opravu zastřešení věží, okapové žlaby se svodů nedočkaly. Ke škodám na zničeném vnitřním vybavení přibyly další, včetně ztráty jediného dochovaného zvonu, který byl při stavebních pracích v roce 1996 ukraden. Veškeré práce pak byly zastaveny.

Aby zatékající voda dál nevykonávala své dílo zkázy, je třeba pokračovat v zásadních opravách střechy, napravit všechny nedokonalosti a dokončit, co zůstalo nedokončeno. Již nyní se můžeme radovat, neboť od roku 2014 se díky Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR a darům mecenášů podařilo opravit báně obou věží, včetně jejich vrcholových křížů, hodinových cimbálů, části fasád nad korunní římsou i osadit nový ciferník. Na obnovenou atiku nad hlavním průčelím byl osazen nový třímetrový kříž a nově vytesané pískovcové vázy. V roce 2021 chystáme dokončit obnovu fasád jižní věže. V současné době se navíc pracuje na projektové dokumentaci k obnově střechy nad lodí a především ohrožené sanktusníkové věžičky.

Bůh žehnej všem, kteří se na obnově kostela sv. Václava podílejí. I Váš dar přispěje k záchraně této památky. Moc Vám za něj děkujeme.

Ústecká ulice (Obchodní ulice)

Děčín-Rozbělesy

GPS: 50.7630497N, 14.2016972E

Zaujal-li Vás příběh kostela a chcete-li přispět na jeho obnovu, děkujeme.

č. ú.: 5627756349/0800
v. s.: 111

Text: Vilém Vavřička podle: Petr Macek, Pavel Zahradník  |  Fotografie: archiv Římskokatolické farnosti Děčín IV – Podmokly (ŘKF), Luděk Černý (LC), Petr Joza (PJT), Alexandr Vanžura (AV), Vilém Vavřička (VV)