Thunovská kaple sv. Jana Nepomuckého v Děčíně-Chrástu
„poutní kaple i místo posledního odpočinku šlechtického rohu Thun-Hohenstein“
Historie kaple
Původní kaple vznikla v Chrástu již v letech 1722–1723 z iniciativy rozběleských farníků a jejich faráře Franze Johanna Zinckeho (1687–1737), jako spontánní ohlas na blahořečení nového českého patrona, o šest let později svatořečeného, sv. Jana Nepomuckého. Nikoli náhodou bylo pro ni vybráno místo ve farním lesíku v Chrástu, kde do té doby stál domek hrobníka. Mírné návrší na přímý dohled od farního kostela v Rozbělesích totiž dokonale zapadalo do barokních představ o ideální krajinné kompozici, která si libovala v umísťování staveb a uměleckých děl do pohledových os. Roku 1722 vydala hraběnka Marie Philippina Thun-Hohenstein, roz. z Harrachu (1693–1763) ke stavbě svolení a nadala ji darem ve formě stavebního materiálu. Zbytek finančních prostředků se farníkům i věřícím z širšího okolí (dokonce až z Ústí nad Labem) podařilo nashromáždit ještě téhož roku a již 1. června 1723 dokončenou kapli vysvětil litoměřický biskup Jan Adam hrabě Wratislaw z Mitrovic (1677–1733).
Autorem projektu nevelké zděné stavby v barokním slohu byl úspěšný litoměřický architekt Octavio Broggio (1670–1742). Kaple však záhy přestala postačovat zájmu poutníků, a proto byla rozšířena o provizorní dřevěnou přístavbu. Významnou součástí výzdoby poutního místa se stala venkovní galerie soch Čtrnácti svatých pomocníků a šesti Ctností od litoměřického sochaře Johanna Josefa Fischera (1700–?), rozmístěná na ohradní zdi kolem kaple v roce 1728. O rok později k ní přibyla vstupní brána osazená sochami andělů od stejného autora. Jemu také kaple vděčila za své vnitřní vybavení z let 1723–1726, především
kazatelnu a kvalitní hlavní oltář doplněný obrazy drážďanského
malíře Paula Lüddena. Pětice
obrazů zachycovala kromě hlavního patrona kaple sv. Jana
Nepomuckého také vyobrazení posvátné
bohosudovské sošky Bolestné Panny Marie, přímluvce umírajících sv. Josefa a patronky dobré smrti
sv. Barbory, jimž farář Zincke rovněž svěřil kapli
pod ochranu. Nové poutní místo se tedy mělo přímo odkazovat na Bohosudov – nejvýznamnější cíl poutníků na severu Čech. Již roku 1737 oltář ozdobila čtveřice nových pláten se stejnými náměty, které namaloval děčínský rodák Anton Kern (1709–1747), dvorní malíř v Drážďanech, významný představitel středoevropské rokokové malby. (Do dnešních dní se dochovaly pouze dva obrazy, přenesené do kostela v Rozbělesích: Bohosudovská pieta nesená dvěma andílky a sv. Barbora v žaláři. Dnes jsou k vidění v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích.)
Josefínské církevní reformy a nedobrá ekonomická situace vyvolaná napoleonskými válkami na přelomu 18. a 19. století, měly za následek úpadek poutního místa. Zanedbaná údržba se projevila především na stavu kaple samotné. Roku 1822 se proto hrabě František Antonín Thun-Hohenstein (1786–1873) rozhodl převzít nad objektem přímý trvalý patronát. V letech 1834–1835 dal pod kaplí zřídit rodinnou kryptu. Jako místo posledního odpočinku byla kaple svým zasvěcením od počátku přímo předurčena. Stavební zásah při budování krypty však ještě zhoršil statiku kaple a přispěl k rozhodnutí nahradit ji novostavbou. V roce 1859 nechal hrabě objednat plánovou dokumentaci u věhlasného vídeňského architekta Friedricha Schmidta (1825–1891). O devět let později byla původní kaple rozebrána a na jejím místě v letech 1869–1874 postavena současná novogotická jednolodní výrazně vertikálně pojatá stavba. Vedením stavebních prací byl pověřen Schmidtův žák, později slavný architekt Josef Mocker (1835–1899), pro něhož se děčínské thunovské zakázky staly jeho vůbec prvními realizacemi. Ačkoli byla nová kaple půdorysně větší, respektovala umístění i orientaci původní stavby. Na barokní kompozici však již navazovat neměla. Někdejší průhled lesíkem navrhl J. Mocker kompletně osadit stromy. Pohledovou osu mezi kostelem v Rozbělesích a kaplí v Chrástu již v polovině 19. století přetnula železnice a dále narušila pozdější výstavba. (V naší době se do osy postavil vodojem. Přesto je barokní záměr pro poučeného pozorovatele stále patrný.)
V roce 1889 nechal kníže František Thun-Hohenstein (1847–1916) při východní straně kaple zřídit dvě vnější hrobky pro rodiny svých strýců hraběte Franze (1809–1870) a hraběte Lea (1811–1888). Členové rodu byli v Chrástu pohřbíváni až do roku 1935.
Obnova kaple
Po roce 1945 byl objekt vyvlastněn. Zůstal stranou zájmu a trpěl častými útoky mnohdy nezletilých vandalů. Barbarské rabování místa posledního odpočinku si nakonec v letech 1995 a 2006 vynutilo exhumaci ostatků a jejich přenesení do krypty děkanského kostela Povýšení sv. Kříže v Děčíně. Také barokní sochy musely být z ohradní zdi přemístěny do interiéru, z některých z nich se dochovala pouze torza.
Od roku 1998 je v kapli instalována expozice k dějinám objektu. O jeho historii vyšla zevrubná publikace. V letech 2001–2008 mělo kapli pod svým partonátem občanské sdružení Iniciativa pro děčínský zámek (nyní Děčínsko-podmokleská vlastivědná společnost), které objekt otevřelo veřejnosti, zavedlo v něm průvodcovskou službu a vydalo propagační materiály. Díky tomu se opomíjená památka stala atraktivním cílem milovníků architektury a mnohých návštěvníků města. V současné době kapli spravuje příspěvková organizace města Děčína, Zámek Děčín. Zajišťuje nejnutnější údržbu objektu, realizuje pozvolnou opravu střechy, avšak stav zejména bezprostředního okolí kaple zůstává velmi neutěšený.
U příležitosti svátku sv. Jana Nepomuckého (16. května) se každoročně do Chrástu koná pouť.
U Kaple
Děčín-Chrást
na lince MHD č. 210 směr Krásný Studenec
GPS: 50.7670667N, 14.1871400E
Text: Vilém Vavřička, František Šuman podle: Natalie Belisová | Fotografie: Vilém Vavřička (VV)