Nejmladším kostelem našich farností je modernistická stavba postavená v dříve samostatné obci Bynov, která náleží k farnosti Bělá u Podmokel. Obec, nesoucí název po renesančních rytířích z Bünau, ve 2. polovině 20. století výrazně pohltilo panelové sídliště. Velkou proměnou si však prošla již o sto let dříve, kdy se rychle přeměnila v důležité průmyslové středisko. Výrazný nárůst počtu obyvatel si vyžádal potřebu duchovního centra přímo v místě. Bělští farníci z Bynova, s podporou bělského faráře Theodora Trompetera (1887–1963), za tímto účelem oslovili dvojici teplických architektů Paula Krische (1894–?) a Josefa Reihsiga (1894–?). O přípravách i realizaci stavby přináší přímé svědectví zajímavý článek s vyjádřeními architekta Krische, v ústeckých novinách „Aussiger Tagblatt“, otištěný 29. 7. 1933, den před slavnostním vysvěcením kostela. Architekt popisuje, že po dlouhých přípravách, spojených se sháněním finančních prostředků, následovalo rychlé projektování. V květnu 1932 projekční práce s kolegou zahájili a již 1. srpna téhož roku byl položen základní kámen.

Oba architekti, coby absolventi Vídeňské akademie, žáci slavných profesorů Leopolda Bauera (1872–1938), resp. Franze von Krauße (1865–1942), byli ovlivněni modernismem: funkcionalismem a novou věcností. S ohledem na omezené finanční možnosti stavebníka, museli své původní představy ale poněkud upravit. Pro Bynov navrhli nevelký sakrální objekt ve stylu individualistické moderny; čistou hmotu, ovlivněnou různými moderními směry, především purismem a dekorativismem. Jedná se o jednolodní podélný kostel s polokruhovým závěrem a výraznou hranolovou věží v jihozápadním nároží, typickou i pro jiné jejich stavby. Loď má plochý dřevěný strop, závěr kostela je však zaklenutý konchou. Hlavní oltář byl původně vystavěn z cihel a železobetonu, z pohledové strany byl obložený travertinovými deskami. Oltářní menza byla přizděna k mohutnému betonovému soklu, na nějž byla v přední části položena dřevěná intarzovaná schránka svatostánku, v zadní části stála velká socha Panny Marie s Ježíškem z pískovce od teplického sochaře Freda Seidela. Za sochou se od země tyčila mohutná zástěna ve tvaru niky vytvořená z železobetonu. V rámci reforem liturgie po II. vatikánském koncilu byl oltář v závěru 70. letech 20. století zbořen. Socha Madony od té doby dominuje prostoru umístěná na novodobé konzole vysoko nad podlahou; původní kruhové barevné okno za její hlavou vytváří jakousi svatozář. Během proměn interiéru kostela došlo také k odstranění elegantní kazatelny minimalistického půlválcového tvaru, k úpravě schodiště presbytáře a demontáži oltářní mřížky. Ostatní vybavení kostela ale zůstalo zachováno včetně řady detailů, mezi nimiž zaujmou designové z celuloidu, mosazi a dřeva vyrobené kliky, olivky a madla dveří i oken. Na kůru stojí původní velké dvoumanuálové harmonium s pedálem, poháněné vzduchovým agregátem umístěným ve věži. Ve zvonovém patře věže je dnes zavěšen starý barokní zvon z roku 1747, který nahradil původní rekvírovaný za 2. světové války. V podvěží za dřevěným zábradlím (mřížkou) se nachází křestní kaple, v jejímž centru stojí kamenná (pískovcová) křtitelnice, kterou rovněž vytvořil F. Seidel. Její kovové víko zdobí soška sv. Jana Křtitele. Nejen v závěru kostela, ale také v lodi i v křestní kapličce se dochovala původní barevná okna.
Stavba kostela proběhla během jediného roku a jak již výše zmíněno, slavnostně byla vysvěcena 30. července 1933. Ačkoli podle všeho nebyly zcela naplněny záměry projektantů, je bynovský kostel zajímavou ukázkou moderní sakrální architektury a jednou z mála podobných realizací architektonické kanceláře Josef Reihsig & Paul Krisch. Je jisté, že autorská dvojice teplických architektů své původní představy sakrálního objektu mnohem více uplatnila při stavbě modernistického kostela Navštívení Panny Marie v Povrlech, realizovaném v roce 1936.