Kostel stojí na místě kaple, postavené roku 1747 z iniciativy farníků z Dolního Žlebu. Patrně dřevěná kaple byla postupně přestavována a roku 1830 nahrazena zděným kostelem, který byl o rok později vysvěcen. Jedná se o stavbu pozdně barokní, jednolodní s obdélným, užším trojboce uzavřeným presbytářem. Malá obdélníková sakristie je umístěna po severní straně. Po stranách věže nad bočními osami fasády jsou umístěny sochy sv. Jana Nepomuckého a světice bez atributu. Věž je kryta čtyřbokou jehlancovou střechou. Boční fasády členěny v nárožích a ve střední širší části lodi pilastry a obdélníkovými, polokruhem zakončenými a polokruhovými okny. Presbytář je sklenut velkou konchou s dvěma postranními lunetami. Po stranách jsou polokruhová okna a po severní straně je obdélníkový vstup do sakristie. Triumfální oblouk je velmi široký zaklenutý segmentem. Loď má valenou klenbou s malými lunetami. V užší západní části lodi kostela je na dvou hranolovitých pilířích a dvou přízedních polopilířích na třech obloucích kruchta, s balkónovitě vyloženou východní částí. Západní část je oddělena dvěma pilíři a otevřena třemí oblouky, jako v přízemí ve středu polokruhovými a po stranách převýšenými. Podkruchtí i kruchta jsou sklenuty plackami s pásy. Podél bočních stěn lodi asi do poloviny její délky pokračuje kruchta užšími rameny na krakorcích. Ze zařízení zaujme novorokokový hlavní oltář Nejsvětější Trojice z 19. století s novodobým hlavním obrazem a rokokovými obrazy v rokokových rámech nad bočními brankami. Kazatelna je pozdě barokní z konce 18. století. Křtitelnici zdobí barokní soška Křtu Kristova. Varhany klasické konstrukce mají dnes zčásti pozměněnou dispozici. Když se počátkem 20. století zdály být nemoderní, plánovala se stavba nového nástroje, na který začaly být skládány peněžní dary. Nakonec však byl upraven původní nástroj. Varhany jsou umístěny hluboko na kůru pod obloukem. Za nimi u zdi je skříň se dvěma klínovými měchy (nad sebou) s nožním ovládáním. Celá skříň je velice dobře vypracovaná.

Po vysídlení německy mluvících obyvatel v roce 1945 kostel přestal sloužit svému účelu a začal postupně chátrat. Na dlouhá desetiletí se stal skladem mimo jiné místní pobočky Okresního podniku bytového hospodářství. V objektu byla zatékáním narušena bedněná klenba a také vnitřní a vnější omítky. Na stavu varhan se značně podepsali vandalové. Z píšťalového fondu je celá třetina píšťal buď odcizena, zcela zničena, nebo závažně poškozena. O to větším překvapením je, že samotná mechanika zůstala stále funkční.