Historie kostela
Kostel
stojí na místě kaple, postavené roku 1747 z iniciativy farníků
z Dolního Žlebu. Patrně
dřevěná kaple byla postupně přestavována a roku 1830 nahrazena
zděným kostelem, který byl o rok později vysvěcen. Jedná se o
stavbu pozdně barokní, jednolodní s obdélným, užším trojboce
uzavřeným presbytářem. Malá obdélníková sakristie je umístěna
po severní straně. Po stranách věže nad bočními
osami fasády jsou umístěny sochy sv. Jana
Nepomuckého a světice bez atributu. Věž je kryta čtyřbokou
jehlancovou střechou. Boční fasády členěny v nárožích a ve
střední širší části lodi pilastry a obdélníkovými,
polokruhem zakončenými a polokruhovými okny. Presbytář
je sklenut velkou konchou s dvěma postranními lunetami. Po stranách
jsou polokruhová okna a po severní straně je obdélníkový vstup
do sakristie. Triumfální oblouk je velmi široký zaklenutý segmentem. Loď má
valenou klenbou s malými lunetami. V užší západní části lodi
kostela je na dvou hranolovitých pilířích a dvou přízedních
polopilířích na třech obloucích kruchta, s balkónovitě
vyloženou východní částí. Západní část je oddělena dvěma
pilíři a otevřena třemí oblouky, jako v přízemí ve středu
polokruhovými a po stranách převýšenými. Podkruchtí i kruchta
jsou sklenuty plackami s pásy. Podél bočních stěn lodi asi do
poloviny její délky pokračuje kruchta užšími rameny na
krakorcích. Ze
zařízení zaujme novorokokový hlavní oltář Nejsvětější
Trojice z 19. století s novodobým hlavním obrazem a rokokovými
obrazy v rokokových rámech nad bočními brankami. Kazatelna je
pozdě barokní z konce 18. století. Křtitelnici zdobí barokní
soška Křtu Kristova. Varhany
klasické konstrukce mají dnes zčásti pozměněnou dispozici. Když
se počátkem 20. století zdály být nemoderní, plánovala se
stavba nového nástroje, na který začaly být skládány peněžní
dary. Nakonec však byl upraven původní nástroj. Varhany
jsou umístěny hluboko na kůru pod obloukem. Za nimi u zdi je skříň
se dvěma klínovými měchy (nad sebou) s nožním ovládáním.
Celá skříň je velice dobře vypracovaná.
Po
vysídlení německy mluvících obyvatel v roce 1945 kostel přestal
sloužit svému účelu a začal postupně chátrat. Na dlouhá
desetiletí se stal skladem mimo jiné místní pobočky Okresního
podniku bytového hospodářství. V objektu byla zatékáním
narušena bedněná klenba a také vnitřní a vnější omítky. Na
stavu varhan se značně podepsali vandalové. Z píšťalového
fondu je celá třetina píšťal buď odcizena, zcela zničena, nebo
závažně poškozena. O to větším překvapením je, že samotná
mechanika zůstala stále funkční.